Běhání, běhání, všechny smutky zahání

Běhání, běhání je lék.

Nemůžu tomu až ani věřit, ale je to tak. Já, která začala běhat jenom z hecu (uběhnu MasarykRUN) a která s tím plánovala hned po závodě zase seknout, běhám dál. Úplně jsem tomu propadla.

Parafráze na známou pohádkovou písničku (žalobu očekávám v datové schránce, pane Svěráku) je pravdivá: během jsem si už vyléčila kocovinu, jednou nebo dvakrát vypotila nachlazení a hlavně skutečně zahání smutky. Nejednou mě vyplavené endorfiny tak nakoply, že jsem svítila jak 100wattová (zákaz provozování svítivosti očekávám v datové schránce, Evropská unie [nejsem úsporná]).

Běhání je pro mě jednak relax od běžných činností (děti), jednak se při něm krásně vyčistí hlava. Říkám tomu mentální klystýr - během běhu mám najednou spoustu času, kdy nemám na práci nic jiného než myslet, takže se myšlenky valí jedna přes druhou, promýšlím každou hovadinu, která v temných zákoutích mozku zůstala ukryta, hlavou se honí neskutečný maglajz. A po doběhu čisto, prázdno, uklizeno.

Říká se "Chceš-li Boha rozesmát, řekni mu své plány.", takže bych spíš měla mlčet. Ale nebudu, protože tím, že vykecám svoje běžecké mety, budu ještě více motivovaná jich dosáhnout. Takže:

• Příští rok bych chtěla uběhnout MasarykRUN pod hodinu (letos 1:07:12).
• Nejpozději do dvou let (od teď) bych chtěla uběhnout půlmaraton.
• Rok na to si nějak sympaticky vylepšit čas z půlmaratonu.
• Nejpozději do čtyř let (od teď) bych chtěla uběhnout K24 - cyklistický (!) závod, kde se jeden okruh (28,4 km) jezdí stále dokola po celých 24 hodin.
• Rok na to si nějak sympaticky vylepšit čas z K24.
• Nejpozději do sedmi let (od teď) bych chtěla uběhnout maraton.
• Pokud to přežiju, tak rok na to si nějak sympaticky vylepšit čas z maratonu.
• Nejpozději do desíti let (od teď) uběhnout v jednom roce MasarykRUN, půlmaraton, K24 a maraton.

Jsem zvědavá, co z toho skutečně dokážu.